Ze spousty věcí si můžeme dělat legraci, a ne, S10 ani Note bychom za něj nevyměnili. Ve výsledku se ale dá Samsung SGH X-700 normálně komfortně používat, výbava v některých ohledech vyloženě zaujme a milovníky technologií zavalí lavina nostalgie.
Ergonomický elegán s moderní výbavou. Tedy tehdy
Samochvála nebývá sexy, ale neskromně si myslíme, že designově Samsungy byly a jsou na vysoké úrovni. Starý SGH X-700 není výjimkou. Klasický tlačítkový telefon je mírně zakulacený, ale přesto elegantně hranatý (žádné vajíčko), a střídají se na něm černé plochy se stříbrnými doplňky. Metalicky stříbrné jsou boky, lemy bočních a čtyř směrových ovládacích tlačítek, reproduktor, ale hlavně „ozdobné linky“ mezi tlačítky ve středním sloupci.
Ty uvozovky možná znějí trochu sarkasticky, ale to rozhodně není účel. Nadčasová barevná kombinace černé a stříbrné je velmi elegantní, a právě zdobená klávesnice dělá z telefonu na pohled velmi luxusní, manažerský kousek – a přitom šlo o běžnou stření třídu.
Na dotek už ovšem upřímně X-700 zas tak luxusní není. Stříbrné prvky nejsou kovové, jde jen o lakovaný plast. Aspoň si ale telefon zachoval relativně nízkou hmotnost 95 gramů. Abyste měli srovnání – je to přibližně polovina toho, co dnes nosí v kapse majitelé špičkového Galaxy S10+ (175 gramů u nekeramické verze). Moderní obří smartphone je ale v oblečení přesto méně vidět – je vysoký jen 7,8 mm, zatímco SGH X-700 je bezmála dvoucentimetrový cvalík.
Telefon se dobře drží, na levém boku máte hezky po ruce kolébku hlasitosti, dole obří konektor pro nabíječku (tehdy ještě USB nebylo standardem), dnes netradičně na levém boku je konektor na sluchátka (také to není standardní 3,5mm jack), a pod ním vyhrazené tlačítko fotoaparátu, které byste dnes našli jen jako vzácnou výbavu speciálních fotomobilů. Nahoře najdete dva reproduktory, telefon totiž nabízí stereofonní zvuk – a hraje mimochodem hezky.
A teď máme hezkou příležitost mírně odbočit a ukázat, jak starý vlastně telefon je, jak se doba změnila… Na pravém boku, pod zmíněným tlačítkem fotoaparátu, je slot na paměťovou kartu TransFlash. Neznáte? Ale ano – to bylo totiž v té době jedno z možných označení dobře známé microSD, kterou v telefonech používáme dodnes.
Když vezmete X-700 do ruky a dáte do něj microSD kartu, možná vám to ani nepřijde, ale v roce 2006 se v různých zařízeních ještě používal přehršel formátů paměťových karet, nebyl jen jeden druh, jako je tomu (zjednodušeně řečeno) dnes. Za třináct let se prostě svět telefonů i elektroniky obecně opravdu hodně změnil…
K zádům se ještě vrátíme u fotoaparátu, zatím zůstaňme u toho, že samotný zadní kryt tvoří vyjímatelná baterie, pod kterou najdete slot na obrovskou standardní SIM (z dnešního pohledu vtipně pojmenovanou Mini-SIM). Výměnná baterie je samozřejmě výhoda, kterou moderní smartphony (byť často z velmi dobrých důvodů) nenabízejí. Ale co je hlavní – telefon, který máme na recenzi, není z nějakého muzea Samsungu, nýbrž měl původního majitele, který ho přinejmenším před několika lety normálně používal… A kryt drží jako přibitý. Celkově se telefon nijak neprohýbá, nekroutí, nevrže, a pomineme-li oděrky po stranách a vzadu, působí kvalitou zpracování i po 13 letech od zakoupení jako nový.
Starý a malý displej? Upřímně, není to špatné
Při přímém srovnání s dneškem by mohly parametry možná opravdu vypadat směšně, ale pravda je trochu jiná. Dvoupalcový displej má rozlišení 176 × 220 pixelů – to sice ani v roce 2006 nebyla žádná extra třída, technologie TFT a schopnost zobrazení 256 tisíc barev mu ale zaručuje hezký a jasný obraz. Jistě, pixely vidíte i při byť jen trochu bližším pohledu zcela jasně, ale pozorovací úhly jsou špičkové, SMS dobře čitelné, na tapetě jasně rozpoznáte, na co se díváte… Když jste dnes zvyklí na obří 4K počítačové monitory a sednete ke starému počítači s 15" hrubým vypouklým CRT monitorem, dost se zděsíte. SGH X-700 se ale prostě a jednoduše používá „v pohodě“.
Práci s kalkulačkou odvedeme za vás. Rozlišení moderního supersmartphonu je 113× jemnější. Že se více než ztrojnásobila úhlopříčka (zosminásobila plocha), to vůbec nevadí, protože i tak je zobrazení na novém telefonu 3,7× jemnější, což je vizuálně jen o trochu menší rozdíl než mezi televizory s Full HD a 4K rozlišením na stejné ploše.
V roce 2006 ale telefon sloužil k úplně jiným věcem než dnes, například k telefonování (!) nebo psaní SMS (to je neco jako chatovani, akorat v tom nejdou psat hacky a carky a posilat obrazky), a tyto úkony i malý hrubý displej zvládá bez problémů.
Dnes jsme zvyklí pouštět na telefonu videa ve vysokém rozlišení a v HDR kvalitě, hrát hry s počítačovou grafikou a pracovat na něm téměř tak plnohodnotně jako na notebooku. SGH X-700 si o tom může nechat jen zdát (i když přehrávač videí mimochodem nabízí), ale výsměch si nezaslouží, a co je hlavní, při pohledu na něj se nijak neleknete – displej není v žádném smyslu ošklivý.
Expert na selfíčka
Teď se poprvé můžeme starému SGH X-700 zasmát, podíváme se totiž na fotoaparát. Ten má rozlišení 1,3 Mpx a prostě a jednoduše nefotí dobře. Za jasného slunečního dne při focení venku rozeznáte objekty, ale na zobrazení na velkém displeji, natož tisk, to opravdu není. Kvalitní fotky v interiérech a nějaké detailnější snímky ani makra s mobilem nepořídíte.
Podtitulek tentokrát byl sarkastický, protože design telefonu si o to vyloženě říká – nad objektivem fotoaparátu na zadní straně se nachází malé zrcátko – jako stvořené, pokud byste si chtěli pořídit stylovou selfie. Moc to ale nedoporučujeme.
Vtip měl být původně v tom, že jsme od foťáku očekávali úplně rozmazané snímky a chtěli jsme napsat, že na té šmouze bude každý vypadat jako Brad Pitt, takže paráda, focení selfies za pět hvězdiček. Jenže ona je ve skutečnosti fotka docela rozpoznatelná, pouze velmi nelichotivá, zkreslená.
(Reálně samozřejmě nešlo o selfie kameru, protože lidé před 13 lety bývali skromnější a nefotili sami sebe stokrát denně. Navíc Facebook byl v tu dobu plenkách. Účelem spíš bylo, abyste se mohli vyfotit a zkontrolovat se, když nemáte poblíž zrcadlo, nebo si pořídit fotku s kamarády. Zadní zrcátko k tomu žertíku ale vybízí…)
I fotoaparát nicméně dokáže překvapit a jeho ovládací aplikace ukazuje, že vývojáři tehdy sice mohli pracovat jen s tím, co měli technologicky k dispozici, ale rozhodně se snažili. Můžete měnit rozlišení snímků, pořizovat vícenásobné a složené snímky, používat efekty jako sépie, reliéf, negativ a další, různé veselé rámečky, využít samospoušť… Možnosti nastavení jsou opravdu na vysoké úrovni a nezaslouží si kritiku ani okem dnešní doby. Jen tedy ten 1,3Mpx snímač toho ve výsledku moc nezvládne.
Zajímavá je pak možnost zoomovat a zesvětlovat/ztmavovat scénu. Můžeme se zasmát tomu, že zoom má zvukový efekt jako start formule a práce s jasem zní jako arkádový automat (zvuk závěrky jde mimochodem vypnout, to bývala žádaná funkce), ale faktem je, že to funguje, a takto pokročilé možnosti u takto „starého“ fotoaparátu příjemně překvapí.
Spousta chytrých vychytávek
Výbavově telefon opravdu nebyl špatný. Použijeme spoustu krásné terminologie z mobilního pravěku, jako je polyfonní vyzvánění. Ano, podporuje! Dokonce telefon nabízí MP3 vyzvánění a můžete ho použít i jako MP3 přehrávač. Interní paměť sice má jen 35 MB (opravdu megabajtů), ale podpora microSD karet to zachraňuje. Kromě toho nabízí FM rádio, a jak jsme říkali, přehraje i video. Stereofonní reproduktory, které jsme zmiňovali už v úvodu, nehrají špatně. Hlasy zpěváků zní trochu tlumeně, ale není to zdaleka neposlouchatelné.
Telefon dokázal přijímat e-maily a mohli jste se připojit na internet přes WAP 2.0. I když upřímně, pokud jste tu dobu zažili, možná byste spíš řekli „nemohli“, protože WAP má k současnému surfování hodně daleko.
Výbava ale opravdu nebyla na svoji dobu špatná a některé prvky si zaslouží pochvalu i dnes. Kalkulačka je tedy hodně základní, ale diktafon nahrává zvuk slušně (v dobrém slova smyslu řekněme „použitelně“, pokud jste si chtěli rychle něco nahrát a uložit), budíky můžete nastavit hned tři. Kalendář je také velmi přehledný; nabízí vlastně všechno, co od něj můžete požadovat.
Dnes už (bohužel) nevídané jsou možnosti přizpůsobení telefonu. Od čtyřsměrného tlačítka přes podsvícení klávesnice a displeje, výběru ze čtyř barevných motivů (ty se u novějších Galaxy vrátily), nastavení kontrastu obrazovky, nastavení obrazovky vytáčení, detailní nastavení zvuků a tónů… Samozřejmě je přizpůsobení z principu omezené už tím, že do telefonu v podstatě nešly až na pár výjimek (JAVA) nainstalovat další aplikace, ale mohli jste si ho vyladit opravdu hezky.
Nostalgie pro zkušené uživatele-pamětníky
Zní to jako paradox, ale ty papírově nejméně lákavé vlastnosti telefonu vyvolávají nejvřelejší pocity nostalgie. Ne tedy nekvalitní fotoaparát, ale spíše uzavřený systém, speciální neuniverzální konektory…
364 dní v roce vám zkušenější uživatelé bez váhání potvrdí, že dnešní smartphony se používají jednoduše a že je to dobře, ale občas se jim i zasteskne po dobách, kdy museli shánět obskurní datové kabely k propojení telefonů k PC přes USB, které za nejméně přemrštěnou cenu měli jen v pár obchůdcích. Kdy ke kabelu dostali CD se speciálním a designově nehezkým softwarem, který samozřejmě nešel na Windows Vista dobře nainstalovat, ale po složitém zprovoznění nabídnul možnost zálohovat kontakty do počítače… Vzpomenou na hledání java her po internetu, snahu nahrát je do telefonu a nainstalovat, což ve většině případů nebylo zdaleka tak jednoduché, jako je dnešní instalace z Galaxy Apps nebo Obchodu Google Play…
Samsung SGH X-700 je nádherným výletem do doby, kdy ve výbavě telefonů nic nebyla samozřejmost a každá nová funkce byla cool. Je to jeden z důvodů, proč se mu tato srovnávací retro recenze nevysmívá, ale spíš mu chce vzdát hold.
Jaký starý telefon máte doma vy? Vzpomínáte v dobrém?