Místa v úložišti není nikdy dost – na PC, v mobilu či tabletu ani ve dronu. Řešením může být paměťová karta, a to v závislosti na daném zařízení buď „velká“ SD, nebo malá microSD. Protože ale nezáleží jen na kapacitě, ale také na spoustě dalších parametrů – jejichž více či méně nesrozumitelná loga jsou na kartách natištěná –, může být výběr někdy dost nesnadný.
Dnes vám všechna tajemná označení vysvětlíme, abyste věděli snadno a s jistotou, jaká karta je ta pravá pro vás.
Jakou kapacitu zvolit?
Každopádně promyslete, co a v jakém množství chcete na kartu ukládat.
Při použití například v autokameře může být vhodná vyšší kapacita kvůli archivaci záznamů, ale pokud nejste „dashcam youtubeři“, možná do základní kamery s nízkým rozlišením záznamu naopak postačí základní karta, kam se vejde jen ten jeden krizový záznam.
Do našich nejlepších smartphonů a tabletů můžete klidně vložit až 1TB paměťovou kartu (velikosti microSD). Dokážeme si představit profesionální využití, kdy je tato kapacita nejen vhodná, ale přímo nutná. Pokud chcete ukládat filmy pro děti, klidně i ve Full HD, může bohatě stačit například 128 nebo 256 GB. Na písničky, byť v top kvalitě, by klidně stačila i karta menší… Pokud bychom počítali s průměrnou velikostí kvalitní MP3 dejme tomu 6 MB, vešly by se jich na 256GB kartu desetitisíce.
Velkou kapacitu nicméně může ocenit i jinak méně náročný uživatel, a to v případě, že rád natáčí videa. Obzvlášť při pořizování záznamů v rozlišení 4K (natož ještě se 60 snímky za sekundu) přibývají gigabajty raketovým tempem.
Třídy a rychlosti: UHS, Vxx, Ax apod.
Upřímně myslíme, že můžete být klidně zkušení, pokročilí uživatelé, a stejně tápat ve změti log, písmenek a čísel na paměťových kartách. My bychom při nákupu také raději sáhli po taháku, například v podobě tohoto článku – a to i poté, co jsme ho sami napsali.
Na kartě zpravidla uvidíte logo (micro)SDHC nebo (micro)SDXC. Jaký je rozdíl mezi „HC“ a „XC? Jde jen a pouze o označení rozsahu kapacity. Karty SDHC a microSDHC mají kapacitu do 64 GB, karty SDXC a microSDXC kapacitu 128 GB a vyšší (teoreticky tomu až 2 TB). Menší velikost paměti už ani neseženete, respektive i kdyby se vám to podařilo, nemá to smysl.
Class tedy „třída“ je označení, které už na kartách nejspíš neuvidíte. Vypadalo jako stylizované C (spíše neukončený půlkruh) s číslem vepsaným uvnitř, jež udávalo minimální přenosovou rychlost v MB/s. Standardem byla třída 10, ale dnes se označení neuvádí, protože karty jsou zpravidla násobně (mnohonásobně!) rychlejší. Místo tohoto označení se běžně používají tři další, pojďme se na ně podívat.
UHS (sběrnice) napoví ohledně obecné přenosové rychlosti a je trochu komplikovanější. Teoreticky existují tři verze, nejrozšířenější je verze 1 (potažmo 2). Když o nich píšeme, používáme římské číslice (UHS-I, UHS-II, teoreticky UHS-III), na kartě se případně verze značí pouze onou římskou číslicí. U karet UHS-I a UHS-II ale často najdete spíše stylizované „U“ s vepsanou číslicí, jež označuje minimální přenosovou rychlost v 10 MB/s. Takže „U s vepsanou 1“ by odpovídalo nepoužívané Class 10, šlo by o minimálně 10 MB/s. „U s vepsanou 3“ značí minimální přenosovou rychlost 30 MB/s, což je mimochodem hodnota potřebná k natáčení 4K videa.
Vxx (kde xx může být například 30 či 90) je také označení rychlosti a zajímat by mělo hlavně uživatele, kteří chtějí natáčet videa. Někdy nestačí ani těch 30 MB/s sekvenčního zápisu potřebného na 4K záznam – vždyť naše smartphony Galaxy S natáčejí dokonce v 8K, natož třeba profesionální kamery za desetitisíce. Logo tedy udává rychlost v MB/s; například V90 značí 90 MB/s.
A1/A2 je třída aplikačního výkonu. Tam je pro změnu důležitá rychlost náhodného čtení a zápisu, počítaná v IOPS (vstupní/výstupní operace za sekundu, input/output operations per second). A1 značí minimálně 500 IOPS u zápisu a 1 500 IOPS u čtení. A2 jsou rychlosti min. 2 000 IOPS u zápisu, 4 000 IOPS u čtení.
Trochu děsivé a komplikované, že?
Vězte, že pokud kupujete starším rodičům kartu do základního smartphonu, kam si budou ukládat fotky a MP3, nemusíte hledat ani UHS-II U30, ani V90, ani A2 ani nic jiného. Postačí jakákoli současná paměťovka, a to klidně i s malou kapacitou
Pokud ale chcete například opravdu natáčet video – nějakou bezpečnostní kamerou nebo ve vysoké kvalitě na smartphonu –, tak už na parametrech i kapacitě opravdu záleží.
Co ještě zohlednit při výběru
Stručně: konkrétní (speciální) využití a potřeby. Pokud kartu jen dáte do mobilu, budete chodit do školy či do práce a budete si na ni ukládat filmy, fotky či hudbu, nemusíte vyjma kapacity nic moc řešit.
Co ale situace, kdy kartu budete neustále vytěžovat? Autokamery, body-cams (jaké nosí například policisté), bezpečnostní kamery, … Tam je potřeba speciální karta, jako je naše Samsung PRO Endurance, jež vydrží například zaznamenávat až 140 000 hodin videa (u 256GB kapacity), což kryje omezená, až 5letá záruka.
Cestovatelé zase mohou vyžadovat karty, které obzvlášť dobře odolávají rentgenovému záření na letištích nebo si hravě poradí s vysokými teplotami na poušti či mrazy na velehorách.
A výše už jsme zmiňovali speciální požadavky, jež může přinášet použití v dronech, akčních kamerách, 360° kamerách, kamerách s vysokým rozlišením apod. Tam se nevyplatí šetřit (respektive to ani není možné, protože určité minimální parametry prostě taková karta mít musí). Můžeme doporučit například naše karty PRO Plus.
Dobrá zpráva je, že na trhu dnes existuje něco pro každého. Specialita pro pouštní výpravu s 8K dronem i základ pro děti do tabletu určeného na filmy, a to ve všech možných kapacitách. My doufáme, že jsme vám výběr trochu usnadnili.
4 Poznámky